Jitka předvedla v prvním utkání s Mělníkem tradičně výborný výkon. Nikoho nepřekvapí, že zase vychytala vítězství. Už během zápasu si však nechala obstříknout ruku, bolest byla viditelná a na první pohled nepříjemná. Jitka je ale bojovnice, chtěla pokračovat.

Kombinace zranění a úmorného vedra v nafukovací hale si však vybrala svou daň. Naše opora mezi třemi tyčemi musela do nemocnice (moc děkujeme pozornému příteli i vzorné fanynce našeho golema s číslem 2 na zádech za péči a hezký přístup!). Akce „sežeň gólmana“ začala. Trenér Dušan Valo ihned aktivoval Petra Andrlíka. Stihne to, nebo ne? Situace se měnila každou minutou. Bylo to rozhodně napínavější než současně probíhající závod Formule 1.

To ještě velký fanoušek rychlých nízkých vozů a milovník Maxe Verstappena Mára nevěděl, že zatímco jeho idol nedokázal stíhací jízdu ve Velké ceně Singapuru dotáhnout do konce, hrdinou dne bude právě náš Maxík.....Petr nikde. „Je v koloně, nestíhá,“ prohlásil najednou Valo. Co teď? Rozhodčí byli ve svém rozhodnutí pevní jak Miguelovo bicáky. Buď Petr stihne začátek, nebo už nenastoupí.

Nezbývalo nám nic jiného než do brány poslat někoho z pole. Jelikož Maxík v mládí brázdil v masce, s lapačkou, s betony a vyrážečkou ligové zimáky, volba byla jasná. Super, máme gólmana. A co výstroj? Ta Jitky už byla pryč, ta Petrova v koloně. Využili jsme svých konexí a poprosili rezervu Králova Dvora, která hrála před námi. Mladý David Křeček se uvolil a vybavení nám na Kladně nechal (DĚKUJEME!).

Show mohla začít. Mára nasadil helmu, stáhnul rukávy, navlékl červená potítka a postavil se domácímu týmu AIK Steel Kladno. Draci se semknuli, tolik zblokovaných střel už dlouho neměli. Když už nějaký míček na bránu prošel, Maxík byl mrštný jak jeho miláček v rychlých esíčkách.

„Hoši, dejte ku*va ještě nějaké góly,“ zlobil se ale po druhé třetině při vedení 3:2. Nikdo z kádru však nepochyboval, že tým dovede k senzačnímu historickému vítězství. Povedlo se. Poslední minuty, kdy Karlos, Fíša, Routič nebo Ráczík s přehledem drželi balonek, byly jen dokumentací Dračí síly.

Mára je prostě borec. „Kluci, příště jedeme bez gólmana a budeme tahat sirky,“ vtipkoval po triumfu 4:3 Valo. Možná si říkáte, co se stalo s Petrem. Ten dorazil i s tátou na Kladno, kouknul se na dvě a půl třetiny, přinesl náhradní boty Ondrovi Firýtovi a po několika upřímných omluvách od hlavního kouče jel zase domů.

Výsledkem neděle byly dvě výhry a parádní vstup do nové sezony. Víte ale, co je ještě důležitější? Během zápasu se na hale objevila opět usměvavá Jitka. Zdraví je prostě přednější, ať se jedná o cokoliv. Márovo představení, na které už nikdo nikdy nezapomene, je jen velmi příjemnou nadstavbou.

RDH vs. Floor Maniacs Mělník 7:4
RDH vs. AIK Steel Kladno 4:3