„Na začátku roku jsem na Instagramu Českého florbalu zareagoval na výzvu stát se dobrovolníkem pro Bigboard Superfinále a pak čekal, jestli to dopadne,“ vysvětluje Víťa. „Moc jsem nedoufal, že to vyjde a pár týdnů žil v nejistotě, ale pak mi přišlo potvrzení: Byl jsi vybrán!“ zaradoval se mladý florbalista o to víc, neboť je fanouškem jednoho z letošních finalistů, Tatranu Střešovice, jehož mládežnického Summer Campu se loni o prázdninách zúčastnil.

Na Superfinále ho čekala 14hodinová šichta. „Na hale jsem se musel hlásit už v půl osmé ráno a končili jsme v půl desáté večer, když jsme pomáhali s demontáží hrací plochy,“ přibližuje. Dobrovolníci byli rozděleni do několika skupin. Víťa byl zařazen do té, co měla na starosti oslovovat respondenty z řad diváků a získat jejich odpovědi na dotazník sloužící především pro marketingové partnery Superfinále. Jeho chvíle tak nastaly o přestávkách obou finálových zápasů, ženského i mužského. A v závěru toho druhého přišlo ještě další zpestření.

„V poslední třetině a v prodloužení mezi Tatranem a Vítkovicemi jsem dostal za úkol elektronický online zápis, konkrétně statistiku střelby nakonec, k mé radosti vítězného Tatranu včetně času, autora střely a zákresu místa, odkud byla vyslána,“ vysvětluje mladý florbalista. Drak z Hořovic tak zaznamenal vyrovnávací gól Šimka v přesilovce z ideálního prostoru ve velkém brankovišti i vítěznou, šťastnou trefu z čepele Havlase, která rozhodla o mistrovském titulu! „Jsem rád, že jsem se dostal takhle blízko největšímu zápasu sezony u nás. Zázemí jsme měli jen pár metrů od kabin obou finalistů, potkávali jsme se s hráči a viděl jsem pak na vlastní oči i mistrovský pohár v rukou šampionů a jejich fanoušků. Potěšilo také, že jsem se během superfinálového zápasu potkal s několika hráči našeho áčka.“

Vzpomínky jsou tak víc než pamětní tričko s číslem 11 (tolikáté se hrálo Superfinále florbalu), které dostal každý z dobrovolníků. Největší zážitek ale obstaralo osobní setkání a společná fotografie s idolem Filipem Langerem, českým reprezentantem, čerstvou posilou švédské Storvrety a ambasadorem Superfinále, který si ho jako bývalý hráč Tatranu užil coby bubeník ve střešovickém fanouškovském kotli.

A ještě jedna perlička na závěr. Když byl Víťa před sedmi lety na Superfinále jako malý divák a začínající florbalista poprvé, fandil tehdy (neúspěšně) v utkání s Chodovem Vítkovicím, protože ty mají přece v názvu také Vítka… Časy se mění.